Zase narozeniny

Zase narozeniny

Tak je to po roce zase tady.
Narozeniny. Oslava. Dárky. Přáníčka. SMS. Smajlíci.
Kdo sem na blog aspoň občas nahlédnete víte, že už vloni jsem psala, jak stašně nerada slavím narozeniny. A letos to bylo o to horší, že byly kulaté.
Byly to…”sátiny”
Snažila jsem se to utajit před kamarády, stejně mě prokoukli. Jasně, všude to ně na bliká z poznámek, šedulí a sociálních sítí.
Snažila jsem se to utajit i před rodinou. No úplná blbost.
I když některé jsem trochu zmátla tvrzením, že mi není tolik, kolik mi vlastně je a že letos to není žádná výjimečná oslava. Trochu se to podařilo, ale také ne moc.
Manželovi jsem tvrdila, že teď už se mi roky odečítají, místo aby se přičítaly. Takže mi je vlastně o rok míň než vloni. Taky sem neuspěla. Vlastně ano. Vyneslo mi to dlooouhé ťukání na čelo.
Proč vlastně my ženy tak nerady mluvíme o svém věku?
Vštípilo nám to snad pravidlo slušného chování, že se na věk ženy nikdy neptáme?
Každý, kdo nám pak přijde přát se bojí, jen aby proboha nevyslovil tu číslici.
Co kdyby se dotyčná urazila? Přeci není in, připomínat kolik je oslavenkyni let.
Co když je z kolegů v práci nejstarší? A všechny ostatní kolegyně, co jí přijdou přát, jsou dlouhonohé dvacítky?
Co kdyby jí bylo trapné, že teď všichni vědí, kolik jí doopravdy je? (stejně si to šéf přečte v životopise…)
Je to asi tak od všeho trochu.
Je to možná i dobou, ve které žijeme. Všichni musíme totiž vypadat mladě, zdravě a optimisticky a určitě musíme sportovat. Nehledě na to, kolik nám vlastně doopravdy je.
A proto se na věk nikdo neptá. Možná ze strachu, aby se nedozvěděl holou pravdu.
Že se dnes oslavenkyně cítí ještě mnohem starší, než jí právě je. Že strávila ráno hodinu před zrcadlem, aby zamaskovala vrásky, kruhy pod očima a tu bledou barvu po probdělé noci. Probdělé? Ano. Bolela ji záda, jak uklízela celý byt. Bolela ji hlava a taky žaludek, protože se večer přecpala čokoládou, vínem a pizzou…..a k ránu pak přemýšlela, co si jen proboha vezme na sebe, když se po prázdninové “nedietě” do ničeho nevejde a bude přeci ta oslava…
Proto asi o svém věku nemluvíme.
Letos jsem dostala, kromě spousty dárku, takovou hromadu kytek, že jich mám plný byt. Jsou nádherné. Děkuju :-))

A k mému outfitu:
Z toho, co se na štendrech v obchodech teď s podzimem objevuje, jsem si vybrala tyhle elastické, hladké kalhoty s pruhy po straně. Protože jsou elastické 🙂 a pruhy prodlužují nohy.
A taky proto, že samet a manžestr, látky, které se teď zase vrátily na výsluní, nějaký ten centimetr na objemu přidají každému. Tak to fakt radši riskovat nebudu.

Košile je Sisley, koupená vloni v Pule, kalhoty FF, kabelka Longchamp, boty Zara, svetr S´Oliver, hodinky MK.

 

Follow:
Share:

Napsat komentář