Slider

Strašný omyl

Strašný omyl

Strašně, tak strašně jsem se zmýlila. A to když jsem napsala, že začátek roku může být strašný nebo blbý. Může. Ale taky může být ochromující, zdrcující, bezvýchodný, beznadějný, se smutkem pronikajícím do morku kostí. Ano, i takový může být začátek roku.
Umřel mi táta. Tři slova. Pouhá tři slova, která se mi zaryla do mozku už navždy. Do konce života je tam budu mít.
Nevím, kdy budu schopná se s těmi třemi slovy aspoň trochu vyrovnat a začít myslet na něco jiného. Nevím. Všechno je jinak. Úplně všchno. Nevím, jestli budu ještě schopna psát tenhle blog. Nevím. Tenhle příspěvek, vlastně dopis pro mýho tátu, bude na dlouhou dobu asi poslední.

Ahoj tati,
chci ti říct, jak strašně mi chybíš, tak strašně moc to bolí, že nevím jak budu žít dal bez tebe.
Míjet místa, kde jsme se potkávali, vzpomínat na rady, které si mi říkal. Nevím, jak se budu smát. Jak se budu s tebou dohadovat třeba o tom, že obrubnik se na kole opravdu nepřejíždí a na koho se budu zlobit, že chodí v zimě bez čepice.
Kdo mi bude nosit horkou polévku, když budu nemocná.
Kdo mě bude říkat: “vypadáš fakt dobře”. Nikdo mi už nebude říkat Dáško, už nikdo, nikdy.
Vím, že byl život ke konci na tebe strašně nespravedlivý a místo, abyste si prožili s mámou spolu klidné stáří a užívali si vnoučata a pravnoučata, její psychická nemoc tě strašně soužila a vyčerpávala.
Nechtěl si nikoho pustit ze svého srdce a doufal si, že všechno zvládneš.
Tys to zvládl, ale tvoje srdce tě zradilo.
Do poslední chvíle si byl pro mě tátou a dobrým kamarádem, který má na mě vždycky čas. Vždycky si měl pro mě vlídné slovo nebo radu, i když tobě samotnému do smíchu nebylo.
Omlouvám se, že jsem pro tebe neměla tolik času, kolik by si chtěl a potřeboval.
Pak se taky omlouvám, že ani jeden z našich dětí nepodědil po tobě tvojí celoživotní a obrovskou lásku k letadlům a ke všemu co létá. Chtěl ses kdysi stát pilotem, ale osud rozhodl jinak. Nějak si nám ty letecké geny tati zapomněl předat:-). Ale určitě se někdy dočkáš, uvidíš. Až budem všichni sedět spolu, tam nahoře a někdo důvěrně známý nám bude mávat z pilotní kabiny nebo třeba tati z rakety, tak budem vědět, že se ti přání konečně splnilo.
Je strašně nefér, že si nás tady všechny nechal, je nám strašně smutno, moc nám chybíš a tak strašně to bolí, tak moc.
Ale jak řekl tvůj nejstarší vnuk: “Děda je konečně tam, tam vysoko na nebesích, kde si celý život přál s letadlem být”.

Líbám tě a navždy objímám D.

 

 

 

 

Follow:
Share:

Instagram

0   8
0   6
0   11
0   8
0   7
0   4
0   7
0   11