Slider

O tom, jak se z městské holky stává poustevník

O tom, jak se z městské holky stává poustevník

O tom, jak se z městské holky stává poustevník a k tomu všemu ještě na horách 🙂
Taky o novoročním předsevzetí, i když trochu opožděném. A bude to i o nakupovacím absťáku.
Abych to vzala hezky popořadě:
Moje dlouhé pomlky mezi jednotlivými články nejsou proto, že by mě přestalo bavit psaní nebo focení. Důvod je úplně jiný.
Už dlouho, asi tak deset let, toužíme s manželem po chatě. Ale naše požadavky nebyly malé. Podstatnou roli hrály finance. Měli jsem jen to, co jsem ušetřili a nechtělo se nám jít do hypotéky. Pak to mělo být malé a milé, útulné, ale hlavně, mělo to být na samotě. Všude kolem jen les a zvířátka a ticho.
Takže se nám po těch dlouhých letech, nutno podotknout, že i kompromisech, podařilo chatu konečně vybrat. A před vánocemi jsme ji koupili. Byl to pro nás oba takový vééélký vánoční dárek.
Teda ze začátku to byl dárek. I když nejsme nejmladší a měli bychom mít nějaké zkušenosti, tak i přesto jsme propadli naivnímu nadšení, že vše zvládneme vlastními silami a že žádná práce pro nás není překážkou. A tak jezdíme od vánoc každý víkend na chatu, teď už teda na „pahorek“. Vyklidili jsme ji kompletně celou, protože zařízení bylo staré. Zjistili jsme, že i krb je starý nebo spíš nefunkční, totiž že vůbec nehoří. A krb, který nehřeje je na dvě věci….V prvním nadšením jsme v něm zapálili. Střídavě to pak uvnitř vypadalo buď že hoří celé stavení nebo někdo podpálil staré matrace spolu s bramborovou natí. Slzeli a kašlali jsme po tomhle pokusu ještě další tři dny. A smrděli, fantasticky jsme smrděli. To byl tak odolný smrad, že se to na jeden zátah nedalo vyprat ani umýt. Dost dobrá zkušenost… Pak jsme otrhali staré tapety, abychom zjistili, že stejně přivezeme truhláře, aby obložil stěny dřevem. Kuchyňská kamna měla také nejlepší roky za sebou a tak byla odejita do sběrného dvora. Ve zkratce, teď je to takový holobyt, bez topení. Jakékoliv práce děláme za vrčení přímotopu a i tak se nám podaří teplotu uvnitř vytáhnout z nuly tak nejvýš na plus šest 🙂
Ale úplně nejhorší je, že je vypuštěná voda, to kvůli mrazu. No a my holky, chodíme dost často a v tomto případě je jen jedno místo kam – do křoví za chatou. Do sněhu a za mrazu. Takže kromě rukou mám zmrzlou i …..
A právě stojíme před problémem, jak k chatě, zavalené půl metrem sněhu, dotáhneme ta nová kamna, aby už bylo uvnitř konečně teplo.
Taková cesta na Klondajk, už chybí jen ti vlci.
Ale jak by řekla teta Kateřina z mého oblíbeného Saturnina: Kdo chce kam, pomozme mu tam. Chtěli jsme chatu, tak ji máme a tak makáme. A to je ten hlavní důvod, proč mi zbývá tak málo času na psaní.
A už se dopracovávám k tomu novoročnímu předsevzetí. Fakt si dávám závazek, že o víkendu aspoň na chvilku vylezu z montérek a něco krásného a inspirativního pro Vás nafotím. Momentálně by to bylo tak akorát vrstvení pracovního oblečení v praxi. Na termoprádle mám tričko, mikinu, svetr a vestu. Pak šálu, čepici, legíny, na nich apartní růžové tepláčky, troje ponožky a rukavice. Celek sice funkční, ale hnusný :-))
A ten absťák? Už mi strašně chybí štendry v obchodech, ověšené novým zbožím. Doufám, že mi nic zásadního neuteče. Snažím se to dohánět a okukovat aspoň online na tabletu, ale to není ono. Tam si nemůžu osahat materiál, omrknout to ze všech stran nebo zkusit. Už musím do obchodu, je to k nevíře, ale už se mi stýská.
Takže je vidět, že nic se nemá přehánět. V mém případě to courání po obchodech nebo na druhé straně lesní samota.
Ale mrkněte se na pár fotek, tenhle víkend tam bylo opravdu skvostně. Ticho, mrazivo a zasněženo. Jak sem ale dovlečeme ta kamna….???
Těším se na Vás.
Dáša

Follow:
Sdílet:

Instagram