Recyklace pokračování
Protože se sliby mají plnit, tak dnes pokračuju v dalším díle recyklování.
Tahle bílá košilová tunika je moje hodně oblíbená. Je už prastará a kupovala jsem ji s Věrkou. Mě se líbila na první pohled, ale Věrčino zamítavé „tohle fakt teda ne“, košili vrátilo zpátky na štendr v Zaře.
Jenže jak jsme tak bloumaly po obchodech, a mě to pořád vrtalo hlavou, tak jsme se nakonec do Zary vrátily. Když jsem si košili oblékla, světe div se, dostala od Věry zelenou. Sama Věrka se divila, jak velký rozdíl je vidět něco na ramínku a pak ve skutečnosti oblečené. Košile mi padla skvěle. Jedinou nevýhodou je bavlněný popelín, ze kterého je ušitá, protože po pár hodinách sezení je fakt super zmačkaná. Můj manžel sice tvrdí, že je to sexy zmačkané… ale já si občas připadám jako kdyby mě žvýkala kráva. A tak, když přijde její čas a vytáhnu ji někde z hlubokých útrob skříně, jako dnes, musí se vyžehlit.
Další část dnešního outfitu tvoří kalhoty. Oni to vlastně jsou kříženci mezi kalhotama a legínama. Jsou z Calzedonie a mám je od té doby, co je šijou. Jasně, že už několikáté v pořadí, ale pořád se k nim vracím. Sou úžasně pohodlné, stahují břicho, ale hlavně vůbec neslézají. Znáte ten hnusný pocit, kdy se pro něco ohnete a výsledkem jsou legíny nebo kalhoty stažené o deset čísel dolů a sebou dolů stáhnou i spodňáry. A tak někde v temném koutku vytahujete oboje nahoru, protože s kalhotama natož s kalhotkama na půl žerdi se chodit nedá. Tak to tyhle kalhoty fakt nedělaj. Mám černé, světle modré a chystám se na tmavě modré džínové. Jen velká škoda, že se nešijou v bílé barvě.
A tyhle dva staré kousky z mého šatníku jsem dnes, opravdu neplánovaně, doplnila zelenkavejma teniskama. Tenisky jsou nový, jsou na běhání a tak sem si řekla, že je trochu rozchodím. Ano, čtete dobře, na běhání. Protože sem ve škole při doběhu patnáctistovky měla plíce na jazyku, vyvalený oči a promodralý obličej, jak jsem se dusila, tak jsem se rozhodla, že to zlomím. A že se konečně naučím při běhu dýchat. Jde to ztuha a pomalu, ale už nejsem na odvoz emergenci po pěti stech metrech. A protože mi moje staré tenisky byly na běh malé, tak jsem vyrazila do odborné prodejny. Já když se pro něco rozhodnu, že hned, tak je to většinou kovbojka. A taky byla. Jela jsem přes celé město a k mému úžasu nešel ani jeden semafor. O tom, co to způsobilo se nemusím asi rozepisovat. Stála jsem hóóódně dlouho v koloně. Když se mi podařilo zaparkovat ve spleti jednosměrek a zákazů vjezdů a našla jsem prodejnu, tak jsem zjistila, že proud nejde ani tam. Prostě celé město bylo bez proudu. Ale protože pan prodavač byl opravdu obchodník a jak se ukázalo i odborník, vesele se prodávalo. Za svitu baterky hledal krabice s botama ve skladu a terminál na placení byl naštěstí na baterii…
Musím říct, že než jsem vkročila dovnitř neměla jsem ani ponětí o tom co je supinace a pronace a další odborné názvy. A už vůbec mě nenapadlo, že budu běhat po obchodě tam a zpátky (běhací pás nešel kvůli proudu). Ale bylo to proto, abych si mohla opravdu koupit boty, které budou na moje nohy jako ulité. A pak jsem zkoušela a zkoušela a zkoušela, až jsem vybrala.
Trošku mi bylo líto, že boty nejsou v růžové barvě, ale jak řekl pan prodavač, barva přeci neběhá, běhaj boty a bylo.
A tak jsem dnešní recyklovaný outfit doplnila touhle novou drobností. No drobností, kdo si kupuje boty na běhání, tak ví, že ta drobnost stojí docela dost.
A na závěr moje oblíbená Longchamp kabelka přes neméně oblíbený kabát z Benettonu. Ten jsem si vyhlídla v Pule asi před čtyřma rokama. Lážo plážo jsme si chodili historickým centem Puly a mě padl hned do oka. No přeci se nepotáhnu s kabátem v červenci od moře, objednám si ho na internetu, že. No, jenže to jsem nevěděla, že Benetton s Českem online nešopuje. A tak po návratu domů začala kauza kabát. Obratem jsem napsala známe do Chorvatska, protože tam Benetton posílá, aby mi ho objednala. Pak jsem platila přeposlání balíku do Česka a ještě převod peněz do zahraničí. No kabát se prodražil, ale vyplatil se. Je fakt boží.
Nechtěla bych se děsit, ale vypadá to, že se v obchodech dlouho svobodně neprojdeme, myslím tím bez roušek a desinfekce a tak online shopy budou asi zase dobrou volbou.
Krásný den a opatrujte se a jestli Vás to baví, tak recyklujte se mnou zase příště.
Dáša
